Panský Mlýn v Brusném je jedním z nejstarších svobodných vykoupených mlýnů v regionu.
První zmínky pocházejí z druhé poloviny 14. století, kdy je mlýn zmiňován při prodeji jako součást svobodného dvora hradu Křídlo. Tehdy, v roce 1365, prodal Vlk z Dobrotic svůj hrad panu Vilému z Kunštátu. Hrad Křídlo se nacházel jižním směrem od mlýna na protilehlém kopci připomínajícím při pohledu ze západu tvar ptačího křídla.

A nebyl by to pravý hrad, bez pověstí a legend. Jedna taková pověst se týká tajemné paní Machny…poslední majitelkou hradu Křídlo byla vdova po Herburtovi z Bořitova paní Markéta (Machna) z Krčmaně. Ta hrad vlastnila až do roku 1480. Kvůli dluhům svého nebožtíka manžela, a říkalo se, že i kvůli svému rozmařilému životu, začala Machna z Krčmaně v penězokazecké dílně nacházející se v hradním sklepení přímo pod palácovou věží, padělat uherské mince. Velké množství těchto mincí se zachovalo dodnes. Falzátorská dílna na Křídle působila asi až do roku 1472. Koncem roku 1475  se hradu na krátkou dobu zmocnil jeden z Markétiných věřitelů, Albert Kostka z Postupic. Machna z Krčmaně však hrad získala rozhodnutím soudu ještě zpět. Definitivní zánik hradu Křídlo je pak datován mezi roky 1475 -1481. Podle posledních průzkumů nechali hrad zbořit samotní padělatelé, aby nepropadli hrdelnímu trestu a zabavení majetku. V roce 1481 prodala Machna již zbořený hrad a ves Brusné i se svobodným dvorem a mlýnem panu Janu Vlku z Koncechlumí. Poté již hrad Křídlo nebyl nikdy obnoven.

Objekt mlýna byl později v 18. století součástí panství rodu Rottalů a za panování hraběnky Marie Amalie Rottalové, provdané De Monte l`Abbate, byl kolem roku 1762 vykoupen. Kopie výkupní listiny i portrét paní hraběnky se nachází v salónku F. S. Tůmy v patře penzionu.

Od roku 1827 až do roku 1924 byl mlýn součástí panství hraběte Laudona z nedalekého města Bystřice pod Hostýnem.
Svou funkci začal mlýn ztrácet koncem 19. století a v roce 1893 byla jeho činnost definitivně zrušena. Důvod byl prostý:  začala se dovážet levná mouka z Uher, a to se stalo pohromou pro většinu mlýnů na Moravě. Všechny mlýny přecházely postupně z neefektivních vodních kol na pohon vodními turbínami a parními stroji. Z této doby pochází rovněž nejstarší dochované vyobrazení mlýna, kolorovaná kresba na pergamenu, která se našla v archivu kroměřížského zámku. Pohled směrem od nynější silnice vyobrazuje mlýn bez vodního kola pouze s kapsami pro dřevěné trámy mlýnského složení ve stěně. Vodní kolo se však podařilo na přelomu století obnovit. Nejstarší dřevěné kolo o průměru více jak 6 m bylo původně na střední vodu, tzn., že se točilo proti proudu. Na pozadí obrazu je vidět i objekt Šalandy, nyní apartmánový domek Emilka.

V budově původního mlýna byla zřízena pila tzv. „kocamberka“, ve které se také nějakou dobu mlelo obilí, ale spíše pro potřebu nejbližšího okolí. Po návratu Josefa Zicháčka,  mlynáře, který jako krajánek cestoval po mlýnech až v Rakousku, se začalo uvažovat o vybudování velké pilnice v sousedním dvoře.

Po velkém požáru dne 6. srpna 1921, při kterém shořelo i vodní kolo, byl objekt mlýna zrekonstruován, ale již bez mlýnského kola. Mlýn byl přestavěn podle plánů neznámého vídeňského architekta ve stylu rané venkovské moderny s architektonickými prvky hnutí národního romantismu, známého ze staveb architekta Dušana Jurkoviče. Celá stavba se stihla dokončit během jednoho roku. Ihned po požáru se občané z Brusného ujali mlynářovy rodiny a ubytovali ji u sebe doma. Občané, kteří mlynářovu rodinu měli rádi, pomáhali s nadšením při obnově brusenského mlýna.
Motiv malovaného obloučkového soklu byl převzat ze staveb z jižní Moravy, z oblasti Hluku, kde zmiňovaný Josef Zicháček, majitel mlýna a pozdější starosta obce Brusné, působil jako krajánek – mlynářský tovaryš. Černobílá šachovnice ve výklenku na uličním průčelí symbolizuje havířskou minulost naddůlního z Moravské Ostravy Františka Kubečky, zetě Josefa Zicháčka.
Rodina Emílie a Františka Kubečkových udržovala bohaté kulturní kontakty se známými osobnostmi regionu. Vzpomeňme alespoň průkopníka národopisu prof. Fr. Táborského, malíře Jana Urubu, Hanuše Schwaigera, ale i spisovatele a cestovatele první republiky Františka – Sokola Tůmu. Návštěva, tehdy poslance T. G. Masaryka, později prvního prezidenta Československé republiky, byla nevýznamnějším dnem tohoto domu. Fotografie, kdy pana prezidenta vítala  na holešovském nádraží dcera Emílie Kubečkové a připomínala mu jeho návštěvu na mlýně, visí na stěně v zádveří vstupu do restaurace.

Technické vybavení mlýna bylo po požáru v roce 1921 zničeno.
Na sousedním pozemku však byla zřízena nová pila, která byla původně poháněna vodní Francisovou turbínou o výkonu 12 koňských sil. Ta je nyní vystavena na parkovišti před mlýnem. Francisova turbína, rovněž přes dynamo, zásobovala elektřinou nejenom mlýn, ale i několik pouličních lamp v obci Brusné. Později byla hlavní transmise doplněna parním strojem, jelikož zdroj vody pro turbínu se, hlavně v suchých letních měsících ukázal, jako velmi nestálý.
Po znárodnění v roce 1953 mlýn už jenom rychle chátral, působilo v něm místní JZD. Objekty však byly navráceny potomkům původních majitelů v roce 1990 v restituci. Objekt však byl ve velmi zuboženém stavu, některé budovy musely být dokonce zbourány.
Původní objekt mlýna jsme proto začali ihned po restituci rekonstruovat a následujících 7 let pokračovaly práce na jeho obnově a adaptaci na restauraci a penzion Brusenka. Slavnostní otevření pro veřejnost se konalo na velikonoční sobotu, v roce 1997.
Při slavnostním otevření bylo rovněž spuštěno nové dřevěné mlýnské kolo na horní vodu o průměru 4,2 m napájené přímo ze zrekonstruovaného vodního náhonu.

V roce 2019 byly zrekonstruovány vantroky pod napouštěcím jezem na Podhradí o délce 50 m, s navazujícím akvaduktem o délce 35 m. V roce 2024 byl však jez zničen povodní a museli jsme ho znovu vybudovat i s napouštěcím stavidlem. Vodní kolo z roku 1997, které se v souvislosti s povodní  zlomilo, bylo v roce 2025 nahrazeno novým kolem ocelovým, s dřevěnými korečky, jehož konstrukce našla inspiraci ve starých vodních mlýnech z Anglie a Francie z 19 století.

Slavnostnímu spuštění „Druhého kola“ bylo přítomno mnoho místních obyvatel, ale i pohádkových bytostí, vodníků, víl a sudiček.
Pro zájemce o historické technické vybavení mlýna jsou na schodišti do pokojů vystaveny původní výkresy náhonu a celého vodního díla i s výkresy pilnice.

Ze známých osobností, které restauraci Brusenka navštívily v novodobé historii, vzpomeňme alespoň bývalého polského prezidenta a nositele Nobelovy ceny míru Lecha Walensu, dále kapelu Boney-M, ETC Vladimíra Mišíka, zpěváka Pavla Bobka, pražské divadelní soubory atd. Významnou událostí bylo otevření velkého koncertního sálu na Staré pile, kde účinkovali mnozí muzikanti z jazzové domácí scény, např. Martina Kratochvíl + Jazz Q, Jiří Stivín, řada špičkových zahraničních muzikantů z Austrálie, USA, Velké Británie, Španělska a Itálie, kteří zde nejenom zahráli, ale byli také okouzleni jedinečnou atmosférou tohoto místa…